Инструменты пользователя

Инструменты сайта


katedrala_panny_marie_fatimske_-_matky_vsech_narodu_karaganda

Katedrála Panny Marie Fatimské - Matky všech národů, Karaganda

Pozemek pro stavbu chrámu byl vysvěcen 18. května 2003.

Stavební práce byly zahájeny 3. září 2004.

Slavnostní vysvěcení katedrály se konalo dne 9. září 2012.


Аида Махмудова, От храма святого Иосифа к собору Пресвятой Девы,

© Кредо 2012, стр. 31-40

Aida Mahmudova, Od kostela svatého Josefa ke katedrále Nejsvětější Panny,

© Credo 2012, str. 31-40

Cesta k chrámu Panny Marie

Významná návštěva Svatého Otce Jana Pavla II. v Kazachstánu otevřela novou kapitolu v historii mezinárodních vztahů Vatikánu i v historii katolické církve Kazachstánu, která po rozpadu Sovětského svazu začala novou etapu svého oživení a růstu. Chrám sv. Josefa, vystavěný v milostné ochraně a pod záštitou Panny Marie, který v roce 1991 získal status katedrálního chrámu v Karagandě, otevřel cestu pro výstavbu nového chrámu – chrám Panny Marie Fatimské – Matky všech národů.

Krátce po návštěvě Svatého Otce Jana Pavla II. se katolická diecéze v Karagandě prostřednictvím arcibiskupa Jana Pavla Lengy obrátila na místní úřady s prosbou o přidělení pozemků pro výstavbu nového katedrálního chrámu. Úřady této žádosti vyhověly, a diecéze získala pozemek v centru města na Prospektu Budovatelů a rohu Prospektu Horníků. Dne 16. května 2003 na základě pozvání prezidenta republiky Nursultana Nazarbajeva do Kazachstánu přijel na oficiální návštěvu vatikánský státní sekratář kardinál Angelo Sodano. V rámci třídenní návštěvy, došlo k vysvěcení parcely a základního kamene nové katedrály Panny Marie Fatimské v Karagandě. Ve svém projevu během slavnostního vysvěcení řekl arcibiskup Jan Pavel Lenga zejména:

„Jsem velmi nadšený a šťastný, že mohu přivítat všechny zástupce jiných náboženství, kteří jsou přítomni dnes mezi námi, čímž dali najevo svoji dobrou vůli ve vztahu k dnešní události. Vyjadřuji vděčnost místním úřadů za jejich velkorysost k prosbám katolíků a myslím, že tento krok směrem k naší vzájemnosti bude potěšením pro všechny. Tady, v tomto chrámu, se budou lidé modlit, vzývat jednoho Boha, a čím více zde bude takových míst, tím více bude hojnost požehnání Páně zavlažovat tuto zem. A modlíme se, aby se nový chrám Panny Marie Fatimské stal důstojným místem sjednocování lidí a šíření milosti, nikoli sváru.“

Projektové práce na katedrále, navržené arcibiskupem Janem Pavlem Lengou a biskupem Athanasiem Schneiderem začaly hledáním takového gotického chrámu, který by sloužil jako předobraz budoucí katedrály v Karagandě. Za tento klasický příklad gotické architektury byla vybrána katedrála v Kolíně nad Rýnem v Německu, kterou se v první části projektu inspiroval německý architekt Carl-Maria Ruf. Adaptaci projektu na kazašské podmínky vytvořil Vladimir Georgijevič Sergejev, architekt z Karagandy, který vytvořil náčrt celé stavby. Talentovaný architekt, sám ortodoxní věřící, vycházel z původního modelu, který kreativně přizpůsobil místním podmínkám a navrhl originální koncepci plánování a výstavby.

1. až 2. července 2009 během III. kongresu představitelů světových a tradičních náboženství, který se konal v hlavním městě Kazachstánu Astaně, přijal kazašský prezident N. A. Nazarbajev delegaci Svatého stolce vedenou kardinálem Luisem Tauranem. Během setkání kardinál předal prezidentu N. A. Nazarbajevovi fotografii modelu nové katedrály v Karagandě, a brzy byl samotný model slavnostně instalován v Paláci nezávislosti v Astaně. V současné době je už budova katedrála Panny Marie Fatimské ozdobou hlavního města kazašských horníků a svou velkolepostí zaujímá obyvatele Karaganda a návštěvníky města.

Stěny katedrály v barvě říčního písku jsou připomínkou událostí z doby před sto lety, kdy 13. května 1917 v blízkosti malé portugalské vesničky došlo k úžasné události. Tři malí pastýři – dvě dívky Lucia a Jacinta a chlapec Francisco, hlídali stádo ovcí, náhle přerušili svou hru, protože si všimli záblesku jasného světla, a pak – „Paní, zářící jako slunce“ plnou záře a světla držící v ruce růženec, která požádala děti, aby se modlily za lidské hříchy, které urážejí srdce Matky Boží, za spásu světa a brzký konec války (šlo o první světovou válku 1914–1918.). Dějiny Ruska bohužel zaznamenaly hořké potvrzení proroctví Panny Marie ve Fatimě. Po celém světě se stalo nechvalně známé pošlapání Božího jména, po kterém následovalo odmítnutí univerzálních hodnot a řada bratrovražedných válek. Bývalá ruská říše a všechny její národnostní kolonie se v té době ponořily do krve nevinných obětí, které přinesli bolševici na pekelný oltář třídního boje.

„Přijdu, – řekla Panna Marie ve Fatimě, – požádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci…, a pokud lidé budou naslouchat mým slovům a Rusko se obrátí, bude mír na zemi; jinak se bude šířit falešné učení po celém světě, vypuknou války a začne pronásledování Církve; mnoho spravedlivých podstoupí utrpení; Svatý otec bude mnoho trpět; některé národy zemřou. Na konci mé Neposkvrněné Srdce zvítězí: Nebeský Otec mně svěří osud Ruska, které se obrátí, a na světě zavládne pokoj.“…

Arcibiskup Jan Pavel Lenga, který vykonal pouť do Fatimy a hovořil se sestrou Lucií – posledním svědkem fatimských událostí, často vzpomínal, že na jeho otázku o Kazachstánu sestra Lucie odpověděla: „Říkala Rusko, ale Přesvatá Panna hovořila o celém sovětském impériu, do kterého patřil i Kazachstán.“ Z toho vyplývá, že modlitby za mír a harmonii mezi lidmi a celými národy, by měly být slyšet neustále i v Kazachstánu – zemi, která přijala těžké břemeno prostředníka při urovnání mnoha mezinárodních konfliktů.

Postavená katedrála Panny Marie Fatimské působí grandiózně ve srovnání s jednopatrovým kostelem sv. Josefa, postaveném v sovětských dobách a rekonstruovaném v letech 2011–2012. To není náhoda. Všichni katolíci znají známou biblickou výzvu, když všechen lid egyptské země začal hladovět a křičel k faraónovi o chléb, a farao řekl celému Egyptu: „Jděte k Josefovi a učiňte, cokoli vám řekne.“ (Genesis 41, 55). Tento úryvek se často používá v modlitbě za pomoc Boží prozřetelnosti. Snoubenec Panny Marie svatý Josef byl vždycky skromný a sotva postřehnutelný, ale jemu byla Božská Matka a její Boží syn zavázáni za živobytí, přístřeší a jídlo. Zářící sláva Krista a Jeho Blahoslavené Matky vychází z každodenní práce a starostí sv. Josefa – muže, který se celý život staral o Svatou Rodinu. Z tohoto důvodu, krása, estetika a monumentalita nové katedrály právě tuto skutečnost připomíná.

Avšak i v současnosti je stavba chrámu úsilím katolíků jen jedné země nemožné. Není náhodou, že v názvu katedrály Panny Marie Fatimské je připojeno jedno z jejích jmen, rozšířené v katolickém světě – Matka všech národů. Především to si přála málo známá žena Agnes Ritterová, která je dnes bez nadsázky označovaná jako nástroj Prozřetelnosti při stavbě nové katedrály.

Společná účast lidí různých vyznání na stavbě nového kostela svědčí o jejich jednotě v uctívání Panny Marie a o harmonii, které kdysi obětoval život apoštol Kazachstánu, otec Vladislav Bukovinský.

Karaganda a paní Agnes Ritterová

Všechno začalo před 30 lety, v jednom z nejmalebnějších koutů Evropy v průsečíku hranic Rakouska, Německa a Švýcarska, kde v malé vesnici Viktorsberg nedaleko města Feldkirch v Rakousku, žila skromná žena. Společně se svou rodinou pracovala v hostinci, starala se o hosty, a v době volna navštěvovala nedaleký kostel, kde se často modlila před obrazem Panny Marie Dobré rady.

Ale v listopadu 1975 se stalo něco, co změnilo její život. V ten den Agnes šla jako obvykle do kostela a tam, během modlitby před obrazem, se náhle objevila samotná Matka Boží a neznámá pouštní země. Pak se toto zjevení několikrát v následujících letech opakovalo, a nakonec si Agnes Ritter, které v té době bylo asi 40 let, začala uvědomovat, že pouštní země z jejího vidění je území Sovětského svazu.

V květnu 1989 se vidění opakovalo, a Agnes poprvé viděla chrám, který měla nechat postavit tam, kde se dotýkají hranice národů a různých kultur. Pochopila, že tento chrám bude nazván Chrámem všech národů, protože, jak slíbila Matka Boží, budou do něj přicházet lidé různých národností, a milost bude přicházet do země, kde bude postaven.

Od té doby začala paní Ritterová hledat pouštní místo, kde by měl být chrám postaven. Nejprve její volba padla na hornatou oblast v Altaji, na břehu jezera Altynkol, které se nachází na hranicích Kazachstánu, Ruska, Mongolska a Číny – zemí, které zvláště tvrdě zasáhla ateistická ideologie. Agnes to místo dvakrát navštívila a nadšeně začala získávat finanční prostředky na stavbu kostela, první věnovala z vlastních úspor. V roce 2002 založila Společnost na podporu výstavby Katedrály Matky všech národů – «Verein zum Aufbau der Kathedrale Mutter aller Nationen», a brzy na účet fondu Agnes Ritterové začaly přicházet peníze z celého světa, dokonce i z Jižní Afriky. Agnes to považovala za dobré znamení, že kostel na Altynkole skutečně bude chrámem všech národů. Ale Prozřetelnost vše zařídila jinak. Objevily se nepřekonatelné překážky, kvůli kterým se stavba kostela na Altaji stala nemožnou. Dřívější plány se zhroutily, ale Agnes se i nadále modlila a hledala příležitost, jak naplnit vůli Boží, předanou z úst Panny Marie.

Čas plynul a na konci července 2004 se paní Ritterová dozvěděla, že katolíci v Kazachstánu plánují postavit chrám na počest Panny Marie Fatimské v Karagandě a hledají na tento účel finanční prostředky. Polopouštní oblast centrálního Kazachstánu a historie sovětského kriminálu Karlagu přivedla Agnes na mysl, že se snad může jednat o ten chrám, který si přeje Panna Maria. Zatelefonovala arcibiskupovi v Karagandě Janu Pavlovi Lengovi a kancléři diecézní kurie P. Athanasiovi Schneiderovi a ona s paní Elizabethou Martinovou, tajemnicí Společnosti, se dohodli na schůzce, která se konala 4. září 2004.
Agnes vyprávěla o svých vizích a přání Matky Boží, a že je připravena přidat k dosavadní částce na výstavbu katedrály 30 tisíc Euro sumu desetkrát vyšší. Po podpisu dohody převedla společnost první částku na stavbu chrámu, která položila pevný finanční základ. Fond paní Ritterové v dalších letech nepřestával podporovat stavbu kostela ve všech jejích fázích.
Je třeba poznamenat, že většina dárců Společnosti byli obyčejní lidé, důchodci, kteří obětovali své skromné ​​úspory pro větší slávu Boží a jeho Nejsvětější Matky a duchovního užitku lidí, kteří budou přicházet do nového kostela. Kromě členů Společnosti a samotné paní Ritterové svými dary a osobní účastí v den posvěcení chrámu ukazovali tisíce farníků všech diecézí v Kazachstánu, společně s místními muslimskými dobrodinci, že duchovní ochrana Panny Marie zahrnuje mateřskou péči o všechny lidi na světě, aby byli spaseni, a nerozděluje, ale shromažďuje lidi v jedné duchovní rodině. Společná účast lidí různých náboženství na výstavbě nového chrámu ukazuje jejich jednotu v uctívání Panny Marie.

Bez nadsázky lze říci, že právě k univerzálnímu mateřství Marie, která Spasitelovým slovem přijala celé jím vykoupené lidstvo, přispěla dobrovolná a často nezištná účast mnoha odborníků z různých zemí, pozvaných na stavbu a výzdobu interiéru nové katedrály. Po celou dobu stavby byli partnery karagandské diecéze a odbornými konzultanty biskupové Jan Paul Lenga a Athanasius Schneider v otázkách exteriéru a interiéru kostela: Grassmayr (Innsbruck, Rakousko), Vip Creative Workshop (Abay, Kazachstán), Leopold Haustätter Workshop (Altötting, Německo), TOO «Sv. Josef» (Korneevka, Severní Kazachstán), umělci Remy Insam (Jižní Tyrolsko, Rakousko) a Heinrich Wolf (Bad Wörrieshofen, Německo), Rothkegel (Würzburg, Německo), Hubert Thauer (Apfeltrach, Německo), Pflüger (Feldkirch, Rakousko), Johann Peter a Andreas Morscher (Koblach, Rakousko), MJK Orgcommittee a SMU Spetsstroimontage (Karaganda) atd. .

Vitráže malované umělkyní Heidi Cordes (Aschaffenburg, Německo); majolikové panely z Portugalska, sponzorované panem Josefem Hübscherem (Oberkirch, Švýcarsko) a jeho otcem Josefem Hübscherem (Oberkirch, Švýcarsko). Panoramatické expozice v pravé a levé boční kapli kostela od pana Armina Walzera a jeho asistentů Emila Bella a Arthura Morschera (Feldkirch, Rakousko), tato a mnohá další díla talentovaných umělců z různých zemí byla příkladem skutečné spolupráce lidí, které spojuje láska k Matce Boží a touha věnovat svou tvorbu její slávě.

Mnoho soch, které katedrálu zdobí, je darem církvi. To platí zejména o oltářní soše Panny Marie, Matky všech národů, která je osobním darem paní Agnes Ritterové, zakladatelky spolku «Verein zum Aufbau der Kathedrale Mutter aller Nationen»; bílá mramorová socha Panny Marie Fatimské na střešní fasádě, dar Fatimského apoštolátu ve Švýcarsku a pana George Inglina; porcelánová soška Pražského Jezulátka, dar pana André Chartona (Epinal, Francie) a 14 soch křížové cesty, dar otce Františka, který se podílel na stavbě kostela. Socha Panny Marie na křížové cestě od Kevina Lutze, děkana farnosti Svaté rodiny v Columbusu, USA, a socha Panny Marie Bolestné od Jurgena Fritze (Německo) darovaná v roce 1830.

Zvláštním darem pro katedrálu je však triptych «Panna Maria Karlagská» od sestry mnišky Marie Grazie (Tyrolsko, Rakousko), známé světu jako Dr. Elizabeth Koch. Ikona, kterou namalovala a darovala a která zdobí kryptu nové katedrály, vyjadřuje jak světlo a tragickou pravdu o jednotě v utrpení všech vězňů z Karlagu, kteří patřili k více než 100 různým národnostem a etnikům, tak i bolest Panny Marie, jejíž srdce je stále pronikáno žalem nad nevinně zavražděnými dětmi. Sanguis martyrum semen Christianorum (Krev mučedníků se stává semenem křesťanů) - tato Tertuliánova věta, známá křesťanskému světu, se dnes naplňuje v osobách těch, kteří přicházejí do Božího chrámu a vzpomínají na mučedníky, kteří padli v zemi Kazachstánu, především na otce Alexeje Zarického, který zemřel v Karlagu a kterého papež Jan Pavel II. zařadil mezi blahoslavené.

Dokončení stavby katedrály

Katedrálu Panny Marie Fatimské, kterou v roce 2003 založil arcibiskup Jan Paul Lenga, převzal o osm let později jeho nástupce, biskup Janusz Kaleta, který po jmenování biskupem karagandské diecéze v roce 2011 převzal veškerou odpovědnost a povinnosti v závěrečné fázi výstavby kostela, aby jej připravil k vysvěcení.

Pod vedením a osobním dohledem biskupa Janusze Kalety, za stálé účasti biskupa Atanasiusze Schneidera a o. Janusz Potok dohlížel na všechny projekty plánu katedrály, včetně následujících: pod vedením Wernera Perflera (Koblach, Rakousko) instalace a výzdoba hlavního vstupu do kostela, zprovoznění infrastruktury budovy, instalace akustiky kostela, výzdoba stropu krypty, úprava a design přilehlého území, stejně jako infrastruktura a dokončovací práce v reprezentativní části budovy - biskupské rezidenci a obchodních prostorách farnosti. Mimořádná pracovní schopnost, osobní příklad a velké organizační schopnosti biskupa Janusze Kalety umožnily jemu a jeho spolupracovníkům naplánovat a realizovat dostavbu nové katedrály Panny Marie Fatimské a postupnou rekonstrukci staré katedrály sv. Josefa.

Dvě karagandské katedrály, starou a novou, spojuje neviditelná, ale neobyčejně silná nit. Někdy před více než 2000 lety Svatá rodina - Josef a Marie, kteří na příkaz úřadů dorazili do Betléma, nemohli v celém městě najít lidské přístřeší, a tak museli souhlasit s tím, že přespí v nuzné stáji, a spolu s Ježíšem, který se té noci narodil, sdíleli přístřeší s domácími zvířaty. Svého času museli i karagandští katolíci zažít svůj Betlém, ale jejich rukama postavený chrám svatého Josefa pomohl mnoha lidem uniknout nevíře a zachovat si národní a lidskou důstojnost. Dnes zasvěcená katedrála Panny Marie Fatimské opět zve lidi dobré vůle, aby vzhlédli a spatřili na ní Marii, která vždy věrně následuje svého snoubence, svatého Josefa.

Svatá rodina, která podle Božího plánu zjevuje plnost a harmonii lidského života, nyní sídlí zde, ve stepích Kazachstánu, jehož země pohltila popel mnoha mučedníků a asketů Církve. Zdá se však, že dnes v nebi přebývá zvláštní radost, protože díky bývalé a nové karagandské katedrále zde svatý Josef a Panna Maria našli své útočiště, vskutku hodné Svaté rodiny.

katedrala_panny_marie_fatimske_-_matky_vsech_narodu_karaganda.txt · Последнее изменение: 2021/11/27 17:04 — 185.5.71.137